Autor: Danuše Strnadová

Na Fen kineziologii přišla mladá žena řešit potíže v partnerství. Příběh sdílím s jejím laskavým svolením pod změněným jménem Kristýna, pro zachování anonymity.

Kristýně se v partnerství stále opakovaly stejné situace: Když její muž mluvil, snažila se mu naslouchat, ale po nějaké době ji jeho monolog začal vyčerpávat. Když se však ohradila, že mu chce také něco říct, byla z toho vždy jen hádka nebo nedorozumění. Kristýna z toho pak byla smutná, že si spolu už nerozumí a zvažovala od partnera odejít. Necítila se ve vztahu s ním milovaná.

Pracovaly jsme na tématu pomocí Fen kineziologie Esence. Pod tématem, které si Kristýna přinesla, se ukázalo několik hlubších zpráv:

• Zanedbávám sebe a své potřeby.
• Podléhám názorům a přesvědčením druhých.
• Zapomínám na své nitro.
• Hledám smysl mého života ve vnějším světě, místo abych naslouchala svému srdci.
• PARTNER MI ZRCADLÍ MŮJ VZTAH K SOBĚ.
• Blokuji si přijímání lásky a radost žití.
• Zablokované trávení a přijímání živin.
• Mám strach jít cestou mé Duše.
• Strach z opuštění.
• Strach z osamělosti.
• Nedůvěra v sebe a mé vnitřní vedení.

A také:

- NĚCO MĚ UVNITŘ BOLÍ A MÁM STRACH SE TAM PODÍVAT.
To bylo zajímavé, neboť se ukázalo, že je důležité právě tohle bolavé místo rozkrýt, aby se Kristýně mohlo opravdu ulevit. Testovaly jsme tedy, jestli se ta bolest týká někoho z rodičů.
Vyšla odpověď:
- Ano.
Týká se vztahu s maminkou?
- Ne.
Týká se vztahu s tatínkem?
- Ano.

V tu chvíli se oči Kristýny zalily slzami. Vzpomněla si na své dětství, kdy ji táta brzy ráno vodil do školky. Byla ještě tma. Táta vždy spěchal do práce, ale malé Kristýnce se do školky vůbec nechtělo. Táta se k ní proto choval hrubě, což ji zraňovalo. A tak raději přestala vzdorovat, podlehla a dusila v sobě slzy. Cítila se opuštěná a nemilovaná. Tento hluboký nevědomý pocit se uložil v jejím podvědomí a dral se ven kdykoliv, když její partner mluvil jen o sobě a nezajímal se o to, jak se Kristýna cítí a co prožívá. Tak jako tehdy v dětství její táta...

Za nepříjemnými pocity, kterými si Kristýna procházela, byla ukrytá:

- BOLEST Z OPUŠTĚNÍ TÁTOU.

Proud slz stékal Kristýně po tvářích a jemně smýval hluboko uložené šrámy na její duši. Po nějaké chvíli se jí ulevilo. Najednou jí to vše začalo dávat smysl. Její dětství, ty pocity, které znala už velmi dlouho...

Jakmile jí bylo trochu lépe, pokračovaly jsme v práci pomocí kineziologie. Testování odezvy těla ukázalo další hlubší nevědomá témata, která měla být zvědoměna:

• Musím se hodně snažit, aby mě měl muž (táta) rád.
• Nepřijímám se taková, jaká jsem.
• Stydím se za sebe a své pocity.
• Sebe-odmítání.
• Nedovoluji si projevit si lásku a s láskou o sebe pečovat.
• Odbývám se nezdravým a toxickým jídlem (vím to a stejně to dělám).
• Mám pocit, že jsem špatná a proto si zasloužím trpět.

"Uff, tak to úplně sedí," pronesla už s úlevou Kristýna a zhluboka prodýchávala všechna ta uvědomění. Díky tomu, že už měla za sebou několik sezení rebirthingu (vědomého dýchání) a další práci na sobě, bylo možné jít do velké hloubky a vynést z ní na povrch to vše, co už jí nesloužilo a bralo energii. A postupně tato témata rozpustit a uvolnit prostor novým a prospěšnějším řešením.

Témata jsme odblokovaly pomocí Esence do míry, jaká byla pro Kristýnu možná a vhodná pro toto sezení Fen kineziologie. I přesto, že nebyl prostor k odblokování všech nalezených témat, Kristýně se znatelně ulevilo a měla pocit, že z ní spadl obrovský balvan, který předtím vláčela a nevěděla si s tím rady.

Jako další podpora Kristýně vyšlo pokračovat v sezeních rebirthingu pro uvolnění zbývající zátěže z minulosti. Jako vhodná se ukázala také ozdravná kúra pro regeneraci trávení, která jí pomůže uzdravit svůj střed a doplnit svému tělu potřebné látky a živiny, aby se její tělo mohlo cítit vyživené, dosycené a milované. A také, pokud to tak bude cítit, napsat "dopis tátovi" o tom, jak se tehdy jako malá cítila a co pak zažívala v partnerství. Tento dopis jí pomůže dát průchod svým emocím a je především technikou pro ni, jak vztah s tátou uzdravit (není nutné dopis tátovi posílat, naopak vhodnější je napsat si následně omluvný dopis od táty, co by potřebovala od něj slyšet).

Milá Kristýnko, moc Ti děkuji za důvěru a hloubku, do které sis dovolila jít a snad uzdravit kus bolavých vzpomínek z dětství. Přeji Ti laskavé období integrace, kéž vše doznívá jemně a v souladu s Tebou. Moc Ti přeji, ať si dovoluješ být k sobě laskavá a naslouchat svému srdci... vede Tě správnou cestou.

Děkuji za možnost sdílet Tvůj příběh, pro inspiraci dalším, kdo si třeba něčím podobným prochází... kéž je pomoženo, kde je potřeba.

S láskou Danka